PipeLines

Obsazení: Umca - kytara, zpěv May - kytara Hanz - basa, vokály Majkl - bicí Bylo to tak. Na počátku (NE)BYLO NIC. V listopadu 2009 (na den svátku studentstva českého) slavil jeden kamarád své 20. narozeniny. I rozhodl se Darthrix, že to chce nějaký originální dárek. Zjistil, že Hanz vlastní basu, takže se našlo ještě pár přátel s ostatními nástroji a během týdne se nazkoušelo pár světoznámých písniček. Narozeninový koncert byl na světě (nutno podotknout, že Hanzovi byla v rámci koncertu náslilím odebrána basa a stejně tak násilím vražen mikrofon). Proběhla JISKRA NADĚJE. Darthrix a Hanz se v prosinci znovu sešli s tím, že by opravdu kapelu mohli založit. Celkové uskupení čítalo tři kusy: Hanz - basa a zpěv, Darthrix - kytara a taky zpěv, oslavenec - bicí na home-made trenažeru. Postupem času bylo napsáno několik textově abstraktních pocitových melancholických písniček, začalo se přemýšlet nad jménem kapely. V březnu našel oslavenec kamaráda s vlastní sadou bicích - a postupně (rozuměj: docela rychle) jím byl nahrazen - tak k nám přišel Yasu. Zažehl se malý PLAMÍNEK EXISTENCE. Ve stejné době jsme už vyměnili zkoušení v obývácích za zkoušení v areálu Zkušebny.cz (nevím proč, ale sousedi si na zvuk bicích nějak stěžovali - asi jsme je měli častěji ladit). Nápadů bylo stále více, byly stále propracovanější, ale nám stále něco chybělo. Jednoho letního večera se sešel Darthrix s Edudantem ve výtečné Malostranské pivnici u Glaubiců, kde spolu začali prodiskutovávat náš soukromý hudební projekt. Jiří vyprávěl o partě z Řep, kteří by sem tam zahráli nějaké ty songy ve sklepě, na poli, na ulici, v metru, či u někoho doma. Prohlíželi se s Jiřím jak dva jeleni v říji a po čase zjistili, že chodili vlastně do stejného ročníku jednoho pražského ústavu. Slovo dalo slovo, dopilo se pivo a šlo se na věc - Edudant se u nás jal mikrofonu. Současně jsme v něm odhalili jeho výtečné textařské schopnosti a my poskočili kupředu. Aby toho nebylo málo, spatlali jsme dohromady naši skutečnou prvotinu, jež slove Lokální hrdinové, konečně jsme se shodli na jméně - PipeLines a přestěhovali jsme se do vlastní zkušebny. A plamínek, podpořen novým klackem, se rozhořel v POCHODEŇ PIPE-ROCKU. Stále nebyl zvuk našich písní dostatečně plný, tudíž jsme sháněli druhou kytaru. Na tuto pozici byla v srpnu za její drsné struny dotažena vycházející hvězda Mišák. Přes jeho původní neschopnost cokoli stvořit jsme si ho postupně vyškolili a jeho občasné flašinetování profláklých hardrockových šlágrů přinášelo své ovoce. Přinášel do tvorby tvrdší riffy a zajímavé temné vyhrávky, které naši hudbu výtečně doplnily. SILNÝ PLAMEN vše rychle schvátí. Od listopadu 2010 šlo všechno ráz na ráz. Každý měsíc jsme hráli jeden až dva koncerty, kde jsme se snažili volat své jméno do světa. Kromě několika desítek fanoušků jsme získali i spoustu pozitivních a negativních zkušeností. To se opět odráželo v naší tvorbě. Nejen v kvantitě ale i v kvalitě. Postupovali jsme stále kupředu, hráli jsme na čím dál tím kvalitnějších místech. Jednou však přišel zlom. V červnu 2011 nás kvůli žánrovým neshodám opustil Edudant. Společně s tím bylo potřeba po něm převzít funkci manažera, které se alespoň na nějakou dobu ujal Hanz. Přes prázdniny bylo ale složité cokoliv domluvit, zvlášť, když byla kapela pozičně oslabena. Nastalo období stagnace, kterou neustál ani Mišák, a tak nás po koncertu v září opustil i on. V tu chvíli to opravdu začalo s kapelou vypadat bledě. Bylo potřeba najít nového zpěváka a nového kytaristu, a to co nejrychleji, neboť promarněného času už bylo taky dost. Zažehli jsme nový plamen, rozžhavíce JEŠTĚ DOUTNAJÍCÍ TROUD. V polovině listopadu se nám konečně podařilo doplnit stavy. Ve zkušebně jsme u příležitosti 2 let PipeLines uspořádali "narozeninovou" oslavu. Jako obvykle se popíjelo, žvanilo, pokuřovalo, navíc se i grilovalo, takže ani žaludky nezůstaly prázdné. Po promítnutí několika obrázků z nejstarší historie kapely a po zahrání několika písniček jsme oficiálně mezi námi uvítali Jardu obsazujícího kytaru a Martina na pozici zpěváka-kytaristy. V nové sestavě máme novou chuť dostát svým plánům a dosáhnout vytyčených cílů. Popelečná PŮDA JE ÚRODNÁ Zkušenosti a jistoty získané při předchozím fungování nám pomohly znovu se rozjet. Začali jsme opět tvořit nové songy a pomalu jsme směřovali ke koncertování v nové sestavě. Nohy nám nepodrazilo ani přestěhování se do jiné zkušebny, ani náhlé znovusnížení počtu, kdy nás Jarda z osobních důvodů opustil. Dotvořili a nazkoušeli jsme tedy písničky bez něj a opět jsme začali fungovat v sestavě "Bylo nás pět". ZÁVĚREČNÉ SLOVO: Protože jsme každý svým způsobem jiný, každý vnášíme do naší hudby kus sebe, nedokázali jsme se zařadit k žádnému určitému hudebnímu žánru. Proto jsme vytvořili svůj vlastní. Blahoslaven budiž pipe-rock, nechť je jeho cesta vydlážděna až k samému vrcholu hudebního nebe. To se ale nepovede bez Vás, takže si nás poslechněte, přijďte na náš koncert a dle vlastního úsudku nás šiřte do světa. Díky, jsme tu pro Vás PipeLines Život je někdy dobrej, ale občas pro to musíte něco udělat. (Charles Bukowski)