REPORT: Votvírák 2016 - sobota

Bratislavská kapela Metalinda  hrála prostý old-fashioned rock s ne moc výraznými aranžemi či technickými vymoženostmi, pohybující se především v pomalejších tempech. Na druhou stranu s velmi silným vokálem zpěváka, jehož jméno se mi nepodařilo dohledat. Zřejmě se nejedná (zatím?) o stálého člena.

Padla černá zástěra a Mandrage začínají svůj set klipovkou ,,Jaguár na krku“, hned následuje ,,Mechanik“. U třetí skladby jsem měl pocit, že Pepovi Bolanovi nějak haprovala kytara a vydávala rozsypané kolísavé zvuky. Ať už to byl záměr a nějak sofistikovaně nastavena signálová cesta, či technický problém – znělo to zajímavě. Prostor kolem stage byl již beznadějně zaplněnej daleko do šířky a dálky. Klávesák František Bořík uvedl starší skladbu ,,Kapky proti slzám“ pěkným klávesovým intrem. Naopak mě trošku zamrzel výběr klávesového zvuku u skladby ,,Na dlani“ – oproti studiové verzi byl zvuk tupý a nevyvolával tolik ty správné emoce. U hitu ,,Hledá se žena“ je na místě pochválit zvukaře a také bubenický um Matyáše Vordy. Díky skvělým bicím byla píseň v živém provedení velmi razantní. Při ,,Tanči“ se objevily CO2 efekty a taky slušně rozjeté publikum. Mandrage oznamují konec setu s ,,Františkovi lázně“ a na vyžádaný přídavek reagují asi největším hitem - ,,Šrouby a matice“.

 Skupina velmi zdatných instrumentalistů, to byli -123 minut. Jejich vystoupení se drželo v dost poklidném tempu, a ačkoli nebylo pod pódiem moc lidí a nebylo snadné si z koncertu něco zapamatovat, kolikrát jsem si říkal, že by tito pánové mohli zde rozdávat lekce nejedné kapele.

UDG – když jsem dorazil ke stagi, kapela zrovna uvedla skladbu ,,Magnety“ z jejich poměrně nové desky ,,Emotikon“, kterou uvedla kytarová vyhrávka se zkresleným, ale příjemně zakulaceným tónem. Posléze doplněna melodickou saxofonovou linkou. Následující skladbu uvádí samplovaná podehrávka tvořící drobný beat a nenápadná klávesová melodie. To byl moment, kdy se bubeník Tomáš Staněk postavil na bicí soupravu, než se rozjel rockový riff. Singl ,,Atomy“ by si možná vyžádal vhodnější umístění v playlistu. Koncert totiž začal dynamicky upadat – skladba ,,Nad Letnou“ podle mého měla dorazit o jednu pozici dřív.

Rozjíždí se orchestrální intro vystřižené jak z post-apokalyptického filmu spolu s bicími Miloše Meiera a na scénu přichází Dymytry. Nálož ,,Sekerou“ po chvíli rozjede brutální dvojšlapka jak jsou fanoušci u Dymytry zvyklí. Nedávný přechod kapely na celolampové aparáty Peavey určitě napomohl k rozpoutání pekla pod pódiem – tenhle tlustej nátěr lidi prostě zbožňují (a takto přesně vzniká). Při hitovce ,,Média“ se již v publiku hromadně zpívá. Harmonická změna v posledním refrénu spočívající v posunu o dva půltóny dovedla lidi k jásání. Asi uhádnete jak poté vnímali skladbu ,,Nadšenej“. Dymytry s sebou přinesly na scénu ohně, CO2 efekty a široké LED panely s projekcí. Jako přídavek zahráli ,,Dej Bůh štěstí“ a ,,Strážná věž“.

Kryštof začali poněkud skromně, ale ve výsledku vhodně s hitem ,,Cesta“, protože vlažný průběh skladby se ke konci setkal s ohromným potleskem. U ,,Tak pojď hledat břeh“ se do produkce zapojily dva masivní bubny – něco na způsob tympán. Nešlo také přehlédnout pět dlouhých LED panelů za kapelou, na kterých se zobrazovala jednoduchá, ale výrazná projekce. Při ,,Zatančím“ se pořádně rozzářily světelné sloupy, na kterých byla 4 jednotlivá světla otáčející se do stran nezávisle na sobě. Až u skladby ,,Ze scénářů“ se dal do pohybu na pódiu zbytek kapely – do té doby Richard Krajčo výrazně vyčníval. Na pódium se dostává nafukovací člun a Richard si tak proplouvá po vztyčených rukou lidí výhradně v prvních řadách, poté se vrací zpět. Na závěr přichází ,,Ty a já“, kde opět zapalovače nahrazují tisíce rozsvícených displejů telefonů.