Satycarion

Satycarion je písecká kapela, jejíž vznik se datuje na léto roku 2004. Stylově je kapela velmi ovlivněna hardrockem a metalem osmdesátých a devadesátých let, daleko nemá anik progressivu. Repertoár je převážně vlastní, avšak na přání se tu a tam vyskytnou i převzatiny od zahraničních kapel, jako například Stratovarius, Europe, Dream Theater a další…Od svého vzniku kapela odehrála již pěknou řádku koncertů a vystřídala také mnoho muzikantů. Současná sestava se nebojí experimentovat s různými styly, zvuky a kompozicemi a skládá muziku založenou jak na melodickém zpěvu, tak na instrumentální propracovanosti. Podrobná historieVůbec první nitky celého příběhu jménem Satycarion se začaly splétat někdy v roce 2002. Tehdy dva studenti píseckého gymnázia Míra (dnes kytary) a Honza (dnes baskytara) začali být čím dál více ohromováni rockovou muzikou, zejména tou z 80. let (Iron Maiden, Judas Priest atd…), a to je vedlo k činu založit si svou vlastní první kapelu. Čin se podařil a vznikla kapela s názvem Stopy v Písku. Hudební styl tohoto uskupení byl velice rozporuplný, z jedné strany se míchal punk (co taky čekat od kluků, který hrajou pár měsíců :-), z druhé strany byla slyšet snaha posunout muziku někam dál na vyšší úroveň, což se ze začátku moc nedařilo, a přiblížit se našim metalovým idolům z 80. let. V této době vzniklo dokonce první demo, které bych snad doma ještě někde vyhrabal. Jak je známo, metal a punk se moc v lásce nemají, a tak situace vyvrcholila odchodem obou dnešních členu kapely Satycarion.Následovalo pár měsíců, během kterých jsme si tak hráli pro radost doma a zároveň hledali další kapelu, ve které bysme se mohli uplatnit. Tohle hledání vůbec nebylo jednoduché, protože najít v Písku hardrockovou či metalovou kapelu s melodickým zpěvem byl a je opravdu oříšek, lépe řečeno, taková kapela v Písku nebyla. Nakonec jsme se doslechli o jisté formaci, která zkoušela v Písku na hradišti a jejíž styl se blížil tomu, co jsme chtěli hrát. Stali jsme se tedy členy kapely Cor Serpentis s ženským zpěvem za mikrofonem. Pilně jsme zkoušeli ve zkušebně a chystali se vlastně na první koncert v životě. Ten se podařil v zaplněné hospodě Paluba v Písku. Následovalo spousta dalších koncertů a jak už to tak v kapelách bývá, objevily se po nějaké době opět neshody. To vedlo k odchodu a příchodu dalších členů. Nicméně kapela fungovala dál a odehrála některé důležité koncerty (např.v klubu Kain nebo na festivalu v Přeštěnicích před kapelou No Name a další…) až na to, že jsme snad neměli ani vlastní aparáty. Za mikrofonem tehdy stála ještě nezkušená Tereza (dnes TB Band), bicí hrál Jarda-Worel (ex Stopy v Písku, ex Suicide), druhá kytara Lemmy (potom kapela Anonym-Rock). To už jsme začínali být ovlivňováni stylově trošku jinými kapelami (Stratovarius, Sonata Arctica a další…), zkrátka Finsko nám začalo lízt na mozek:-). Dá se říct, že vše dovršil náš odchod na vejšku do Prahy, a tak jsme se z kapely Cor Serpentis prostě trhli, (já (Míra), Honza a bubeník Worel) a chtěli jsme mít vlastní kapelu, kde si budem ovlivňovat chod kapely podle sebe a hrát si to, co se nám líbí.Zprvu jsme zkoušeli u Worla doma na vesnici, kde ten kravál rušil jen pár lidí okolo, hráli jsme si pecky, co nás prostě bavily, třeba Master of Puppets od Metallicy, Wickermena od Maidenů a podobný… a řekli jsme si, že pokud chcem jít tou severskou finskou cestou:-), bez kláves to nepůjde. No jo, jenže sežeňte v takový pr… jako je Písek, klávesáka do takovýhle muziky. Opět nemožná věc. Nakonec jsme se dohodli s kamarádkou z gymplu, která hodně poslouchala muziku a chodila na klavír do hudebky, že by to mohla zkusit. Zprvu na vypujčený klávesy, potom už na vlastní, a kupodivu to dobře šlapalo. Zakládajícím členem nové kapely se tedy stala také nová klávesistka Eva. To už jsme řešili nový název kapely. Dítě se zrodilo v jednom pajzlu v píseckym parku, já něco řek, Plesky (Honza) něco doplnil a já na to, co tam přidat ještě tuhle předponu a vznikl název SATYCARION. V hlavě bylo plno plánů, a tak jsme začali skládat a hlavně hledat zase někoho za mikrofon, protože bez zpěvu to prostě nejde. Ten někdo se zase z nenadání našel, byla jím Andrea, která už měla ve zpívání něco za sebou, a my jsme si snad poprvé v životě řekli, že máme konečně někoho, kdo umí zpívat. Následovaly koncerty hlavně po písecku a konečně jsme si vystřihli i nějaký převzatiny v docela dobrý kvalitě, nějaká Metallica, Europe a tak… Natočili jsme jednu skladbu „Kdo chce jít dál“ v poloprofi kvalitě. Člověk by neuhodnul, jak to všechno dopadlo. Následoval opět odchod zpěvačky, tentokrát z nějakých snad osobních důvodů a kapela byla zase bez zpěvu a zoufale hledala někoho dalšího. Na nějaký čas s náma hrála Blanka, s kterou máme dokonce natočené DVD z píseckého klubu Pod Čarou. Tato spolupráce opět dlouho nevydržela, asi máme prostě velký nároky na zpěvačky a zpěváky, ostatně jinak to ani v týhle muzice nejde.Dostali jsme nabídku, že by s náma začala zpívat Darina, která už nějaké ty zkušenosti měla a zpěvem na tom byla do té doby zdaleka nejlíp. Na nabídku jsme okamžitě přistoupili a začali jsme zase skládat muziku. Tohle období bylo na písničky docela plodný. Složili jsme spoustu nových kusů a udála se jedna další zásadní změna v obsazení kapely. Odešel Worel a místo něj nastoupil na post bicích Lukáš (dnes bicí). Takže kolotoč v učení písniček začal od znovu, který muzikant by tohle neznal… To bylo období, kdy jsme se postupně začínali orientovat na trošku progresivnější styl hudby a hodně jsme poslouchali kapely typu Dream Theater, Symphony X a další). To se projevilo samozřejmě i na tvorbě. V tomto složení jsme hráli zhruba rok a odehráli docela dost koncertů, něco i v Praze. Darina však měla stále více problémů se svými hlasivkami, a tak vše vyvrcholilo odchodem, protože z naší strany to tak prostě nešlo dál. Věděli jsme, že jsme snad už všechny zpěvačky v Písku vyčerpali, ale naštěstí tomu tak nebylo. Zpěvu se ujala úplně nezkušená Verča (opět z píseckého gymplu), vybírat jsme si ale nemohli. Navíc byl poznat hudební sluch a snaha, a tak všechno klaplo. Makali jsme dál na nových písničkách, hráli několik koncertů a hlavně jsme se chystali natočit konečně první desku. Na tu jsme se připravovali skoro rok ve zkušebně, kde jsme si poctivě všechno samostatně nahráli, aby šlo ve studiu všechno co nejsnáz. V týhle době vznikly asi naše nejlepší kusy, „True or Lie“ a „Prophecy“. Rovněž jsme se zúčastnili regionální soutěže kapel Rock Region Fest, kde jsme skončili na druhém místě. Vydali jsme se tedy do Prahy do studia a postupně nahrávali všechny nástroje. Tohle kolečko trvalo asi půl roku. Poslední zbýval nahrát už jen zpěv, když události nabraly opravdu rychlý spád. Takový spád, který z nás snad nikdo nečekal a z kterého vylezlo pár lidí opravdu hodně nas..ných.Zkrátka doslova uprostřed nahrávání došlo k výměně zpěvu. I přes úmorné snahy hlasivek Verči (všechna čest a obdiv) to prostě pořád nebylo to pravé a my jsme dostali nabídku, která se prostě neodmítá (muzikanti pochopí). Zpěvu se chopil zkušený zpěvák Standa (ex Araxa, dnes zpěv), který snad šel rovnou do studia a nazpíval nám naše první cédéčko. Konečně, poprvé v životě jsme měli zpěváka, který byl schopen zazpívat to, co jsme požadovali. Po natočení cédéčka jsme se Standou secvičili všechny skladby:-) a nadřeli taky spoustu nových, do té doby nemyslitelných kusů (např. Distant Skies od Stratovarius a další….). Naše nároky na muzikanty začaly čím dál více stoupat a v kapele se pomalinku rodily další neshody. To vše vyvrcholilo odchodem skalní a zakládající členky Evy, která už nezvládala tempo kapely a naplno se chtěla věnovat studijním povinnostem. Tato poslední personální změna nás však nevykolejila, Evu nahradila chytrá krabička zvaná sampler, která s náma pilně hraje každou zkoušku a koncert.Na počátku roku 2010 postihlo kapelu mírné zemětřesení, které utichlo zhruba na rok a půl. Po tu dobu jsme odehráli nerůznější akce, motorkářský srazy a nějaký festivaly. Jak už to tak ale většinou bývá, utichlé neshody a konflikty časem stejně vyplují na povrch. Důsledkem byl na konci léta 2011 domluvený odchod baskytaristy Pleskyho. V té chvíli jsme budoucnost kapely neviděli uplně pozitivně. Nečekali jsme na náhodu a vzali jsme osud kapely do vlastních rukou. Kontaktovali jsme neznámého baskytaristu z Albrechtic, jestli by měl zájem to s náma zkusit... Venca s nabídkou souhlasil a dostal zároveň pozvání na naše poslední vystoupení s právě odcházejícím Pleskym. Tam jsme se shodou náhod potkali i s vodňanským klávesákem Johnnym, který si nás přišel poslechnout a tak trochu i se poinformovat, jak je to s naším volným místem klávesáka. Žádný dlouhý domlouvání...zkrátka kdo máte zájem hrát v kapele Satycarion, přijďte na nadcházející zkoušku:-). Sešli jsme se, zjistili, že nám to celkem hraje, tak proč to nezkusit. Playlist jsme sehráli celkem rychle a představili ho na naší premiéře nový sestavy, na předvánočním maturitním plese gymplu v kulturáku. Koncert se povedl nad míru očekávání a to už jsme téměř v současnosti. Pokud nás chcete vidět, navštivte některé z našich vystoupení, budeme se na Vás těšit!!