Řekni ANO!

Historie Naše skupina vznikla v pondělí v roce 2009. Vraťme se ještě zpátky. Pedro a Benji se znali prakticky od malička (ze skauta) a vlivem tohoto prostředí poprvé uchopili akustické kytary, aby mohli světu naléhavě sdělit, že: ,,z rozmlácenýho kostela, přinesli si anděla." To bylo někdy v roce 2005. V té době Šimi pomalu prostupoval do tajů mastrubace. Pedro mezitím znal Vacka z jejich společného působení v Dixielandovém orchestru (něco jako jazz, ale míň spontální). V té době byl Vacek ještě slušný kluk. Kryštof bydlel v Plzni. To je moc daleko na to, abychom si něco domýšleli. Bydlí tam pořád, ale my už teď víme, co je zač. Martin a Petr si mezitím v klidu žili v Kolovči a nic je netrápilo. Petr se učil hrát na 300 hudebních nástrojů a Martin trénoval drsnej výraz. O Kláře žádné záznamy z té doby nejsou, kromě záznamu v trestním rejstříku za řízení v opilosti. Čas pokročil a Pedro a Benji si pořídili elektrické kytary. Sice na ně neuměli hrát, ale o to víc se tím chlubili. Šimi najednou musel řešit problém: s návalem hormonů při příchodu puberty se u něj rozvinula silná agresivita. Nevěděl, jak jí řešit, takže jediné čím se utěšoval bylo, že za pár let vyroste a pak to všem nandá. Vacek začal kouřit, pít a dělat bordel. Z této nové životní filosofie byl tak nadšený, že do ní zasvětil svého nové kamaráda Pedra. To byl okamžik, kdy se z chlapců stali UMĚLCI. Petr už na všechny nástroje uměl a tak začal skládat muziku. V odpoledních pauzách předělával a podstatně vylepšoval některé Bethovenovy skladby. Martinovi pořád nešel drsnej výraz. Klára si koupila bicí, protože se doslechla, že při hraní na ně se klepou prsa. Měla pravdu. Jak šel čas, Pedro a Benji se rozhodli, že je chvíle založit si skupinu. Po mnoha divných názvech (vybavuju si Red Alert, Out Off, Simply City - proč bylo kurva všechno anglicky?) vybrali jakžtakž český název Logarytmus. Chyběly bicí a basa. Pedro přestal pařit Dračí doupě. Doteď toho lituje. Pedro se bavil s jedním klukem jménem Martin, kterého znal z hudebky. Hrál na trubku, ale letmo se zmínil, že teď začíná na basu. Pedro taky hrál na trubku, ale letmo se zmínil, že ted hraje i na kytaru, a že zakládá skupinu. Martin do toho šel. Byli jsme tři. Pedro, Benji a Martin. Pedro stále hledal bicí, ale v záchvatu euforie a po (ne)logickém úsudku, že tři kytary jsou vždycky lepší než dvě, přivedl místo bubeníka dalšího kytarystu - ČOKA (starého kamaráda ze skauta a ze základky). Bicí chyběly, dokud Pedrova sestra MiMi nedala svému bratrovi tip na svoji kamarádku, která prý na bicí hraje docela dobře. Pedro si jí zašel poslechnout. Už nás bylo pět. Pedro, Benji, Martin, Čoko a Klára. Pedro v té době neuměl moc zpívat (bylo to celkem čisté, ale zněl jako 14 letá indická lesbička - né, že by teď zněl nějak výrazně jinak), přesto se zpěvu ujal. Zkoušelo se v budově Základní umělecké školy. Skupina neměla moc budoucnost, zaprvé jsme hráli pouze covery, za druhé jsme stáli za prd. Velkým problémem byla i kompozice kytar, nejenže jsme na ně hráli tak strašně, že čím by jich tam bylo míň, tím líp, ale navíc jsme hráli všichni tři to samé a hrozně se třískali - základní ideologie byla čím tvrdší struny, tvrdší trsátko a větší zkreslení, tím lepší kytarista. Po prvním koncertě (a posledním) situace vyústila v to, že původní a originální zakladatelé Logarytmu (Pedro a Benji) se sešli na supertajné poradě na pivě a přemýšleli co dál. Rozhodli se vypustit jednu kytaru a přijmout melodický nástroj místo ní, a jelikož oba na kytaru hrát chtěli, velmi sobecky se rozhodli poprosit Čoka, aby už nehrál on. Na druhou stranu Čoko byl i výborným klarinetistou, takže doufali, že to bude znamenat pouze změnu nástroje, na který bude hrát. Čoko však jejích nadšení nesdílel. Bral to spíše jako sviňárnu (a celkem oprávněně) a znechuceně skupinu opustil.  Benji a Pedro byli z celé situace tak sebraní, že Logarytmus na místě rozpustili. Šimi pořád nerostl a nevěděl proč. Spolu se svým bratrem pokračovali v terorizování města. Petr Hájek se chystal do Staňkova do ZUŠ (možná na klavír, už je to dávno). Kryštof poznal tajemství prvního francouzského polibku. Letmé a nesmělé dotyky dívčích rtů na těch jeho mu po předchozích zkušenostech s orálem přišli celkem fajn. Pedro s Benjim se sešli u piva. Od rozpuštění Logarytmu to byl asi týden a oba už chtěli zase hrát. Rozhodli se pro založení nové skupiny. Pedro se chystal odjet na dovolenou do Chorvatska, takže detaily hodlali vyřešit až po jeho návratu.  Odpoledne seděl Pedro v hudebce a vyprávěl Petrovi Hájkovi, že zakládá skupinu a nechce hrát jen covery. Petr řekl, že má spoustu nápadů na hudbu a něco mu zahrál na klavír. Pedro ho poprosil, ať mu to nahraje do mp3, a vzal si to s sebou do Chorvatska. V Chorvatsku vznikly písničky EMOTIKON a CHLUPATÁ. Po Pedrovo příjezdu přišel rušný čas. Pedro a Benji řešili vznik nové skupiny. Bylo potřeba vymyslet co hrát, kde a s kým. Po nějaké době měli alespoň název (Pedro se všech ptal na návrhy a jeho přiopilý kamarád Martin Majer, kterého vezli jeho přátelé kolem v autě, si uvnitř vozu přečetl první nápis, který viděl, a zařval ho na Pedra z okénka).  Tak vznikl AIRBAG. Pedro dostal za úkol znovu sehnat bicí a basu. Jelikož nikoho jiného nezal, zavolal opět Kláře a Martinovi, ti na to ihned kývli. Vacek zhruba touhle dobou odjel s kamarády kalit. Měl na sobě oranžové kraťasy a s Pedrem se rozloučil slovy: ,,KALBA BABY!" Pedro se bavil s Petrem o písničkách, Petr se nabídl, že bude pro Airbag skládat hudbu, Pedro jeho nabídku přijal, ale nabídl mu k tomu i členství ve skupině. Petr na to kývl. Zase nás bylo 5: Pedro (kytara, zpěv), Benji (kytara), Martin (basa), Klára (bicí) a Petr (klávesy). O týden později už scházelo jediné, melodický nástroj. Pedro - největší fanoušek Yellowcardů v ČR - chtěl housle, bohužel všichni použitelní houslisti v okolí již byli rozebráni do skupin. Benjiho napadla trubka a tak jeli za trumpeťákem Martinem Hřebcem (ačkoliv na trubku už hráli dva členové skupiny). Ten, ač výborný muzikant, se omluvil s tím, že nerad něco sám vymýšlí. Pedra napadl spásný nápad, vždyť Vacek hraje na trubku! Jeho nejlepší kamarád ho nenapadl hned, protože od doby co před týdnem odjel kalit o něm Pedro neslyšel. Benji a Pedro přijeli na kole do Hlohové a Vacka našli oblečeného ve stejných kraťasech jako před týdnem, ve vlasech měl listí a byl značně opilý v jedenáct dopoledne (na jeho obhajobu TEN DEN NEPIL! jen asi týden před tím vkuse). To byl panečku pravý materiál pro punkovou skupinu! Že budem punku velmi daleko, jsme ve svém mladickém idealismu nevěděli. Šimi začal příležitostně mlátit větší kluky (menší žádní nebyli) a bylo mu jasné, že s tím musí něco dělat. Kryštof začal mutovat. Zatím ho to nepřešlo. Ještě ten večer, kdy Airbag získal šestého člena, Pedro dostal skvělou nabídku: nechcete si zahrát na Staňkovké pouti? Ale je to už za týden! Samozřejmě jsme chtěli a tak byla okamžitě svolána první zkouška, a sice v PONDĚLÍ 2009. To je také datum, které považujeme za oficiální datum vzniku. Na pondělní zkoušce jsme byli čtyři. Klára nám oznámila, že si ještě den před poutí ve Staňkově zahrajeme i v Horšovském Týně.  Druhá zkouška byla ve středu. Byli jsme tam tři. Vymysleli jsme velké množství písniček velmi manufaktruním způsobem. Na pátek jsme v playlistu měli najednou devět skladeb. Ve čtvrtek měla být zkouška, ale nějak nikdo nemohl. Možná je to tím, že je to i rok, kdy si Pedro velmi oblíbil sex, Vacek alkohol a Benji musel pracovat. V pátek byla generálka. Sešli jsme se všichni, ale Martin přijel až pozdě a Benji zas musel brzo odejít, takže se minuli ve dveřích. Přesto se nám to povedlo nazkoušet. V sobotu byl první koncert v Horšovském Týně, skupina se poprvé potkala v plné sestavě až na stagy. V neděli druhý koncert ve Staňkově. Byly to celkem katastrofy, ale my jsme byli šťastní a nabuzení. Nějaký vietnamec nám nabídl 1200 když mu zahrajeme na grilovačce v jeho kempu, hned jsme na to kývli (to byla snad ta největší katastrofa). Hráli jsme nějaký čas spokojeně a nahráli si vlastní pidi demíčko Demotikon. Vacek byl jediný kuřák. Mezitím Šimi začal vybíjet svojí agresivitu do bicích. Velmi usilovně trénoval, a přitom se smiřoval s myšlenkou, že už nevyroste (Na židličce mu to vyhovovalo mimo jiné proto, že na ní vypadal vyšší). Kryštof zatím rozvíjel vlastní hudební ambice. Začal také poslouchat skupinu Sugarcult a už neposlouchá nic jiného. V roce 2011 jsme se začali dohadovat o nahrátí nových singlů a o přesném vyhranění stylu, když v tom přišla rána: Klára oznámila z osobních důvodů odchod. Nešlo o spory ve skupině, nebo cokoliv podobného, ale Klára už necítila ten samý zápal a nadšení jako na začátku a rozhodla se odejít ze showbyznysu na vrcholu sil. Pedro, Benji a Vacek šli zapít žal do hospody. Když zcela opilí ve tři ráno lamentovali, že nového bubeníka určitě nenajdou, a že se AIRBAG rozpadne, náhodou se jejich nový bubeník přišel zeptat, jestli nemají cigáro. Do skupiny byl přijat Šimi. Začli jsme s jeho zacvičováním a dohráli s Klárou pár posledních koncertů včetně rozlučkového. Šimi nám pak paradoxně pomohl najít si náš zvuk a konečně jsme našli ten svůj styl. Vyrazili jsme tedy i s Šimim do nahrávacích studií ExAvik a Mercury a nahráli singly Facebook a Do Ticha. V prosinci jsme na Facebook natočili videoklip, který jsme vypustili v zimě 2012. Ale silvestr 2011 pro nás měl další jednu zdrcující zprávu. Když jsme konečně zacvičili nového bubeníka, rozhodli se nás opustit Petr a Martin, kteří se začali více věnovat vlastním projektům a kvůli Airbagu jim na ně nezbýval čas. Airbag pro začátek roku 2012 přerušil koncertování, a učinil významné rozhodnutí: bude dál pokračovat bez kláves, více prostoru dostanou kytary.  Místo basáka bylo obsazeno starým přítelem skupiny Kryštofem Bairlem ze skupiny Velký Voči, který přebral i Petrův vokál.Petr a Martin v současnosti přesedlali na druhou stranu hudební barikády - zprostředkovávání muziky. Poskytují služby jako je zvučení koncertů, studiové nahrávání, či internetové rádio. Pokud byste měli o cokoliv podobného zájem, neváhejte je kontaktovat na dimetria@dimetria.org . Od dubna 2012 AIRBAG tedy hrál ve složení: Pedro, Benji, Vacek, Kryštof a Šimi. V tomto složení Airbag pokračoval v koncertování až do června, kdy zmizel do studia ExAvik v Plzni. Začal usilovně pracovat na albu V dvaceti seš nesmrtelnej! Po téměř dvoutýdením nahrávání a mnoha a mnoha dalších peripetiích  včetně  mixů a vydání jsme někdy na počátku srpna měli v rukou konečně naši placku. Podíleli se na ní i náš bývalý člen a hudební genius v jedné osobě - Petr Hájek, nebo skvělý a jedinečný Jiří Kučerovský - frontman skupiny Animé a dvorní kytarista zlatého Tomáše Kluse (ano, přesně ten). Nahrávací studio bylo úžasné a Pavla Broma - majitele studia - můžeme jen vřele doporučit: http://www.exavik.cz/ Tím končí období před CD.------------------------------------------------------------------------------ Nová etapa začala divoce. CD jsme pokřtili na ChodrockFestu. Nikdo neměl čas, ale přesto jsme hráli jako o život. Například jsme jeli hrát do Českých Budějovic tři dny před Pedrovou maturitou, nechali se chytit příslušníky Policie ČR a napařit si pokutu 500 Kč za 2 hodiny  propadlou technickou. Ale v průběhu podzimu se objevila krize. Airbag byl v potížích jak finančních (CD byla velmi nákladná záležitost), tak motivačních. O co víc bylo koncertů, tím míň bylo zkoušek. Koncerty tedy kvalitou upadaly, a proto jsme je začali odříkat. Situace dramaticky vyústila v okamžik, kdy se Pedro snažil asi měsíc svolat poradu, kde by se skupina posadila a domluvila jak dál. V poslední termín, kdy bylo možno tuto poradu uskutečnit, byla událost zrušena, a taktéž i druhý den následující zkouška. Ačkoliv mu jistě nemohou být připsány veškeré kredity, jedním z nejproblematičtějších lidí, co se týče komunikace, byl Kryštof. V tento osudný večer Pedrovi došla trpělivost a Kryštofovi dal ultimátum - buďto dorazí, nebo už chodit nemusí. Kryštof nedorazil. Později vyšly najevo ještě určité starší aférky, a tak Kryštof nenalezl útěchu ani mezi zbylými členy skupiny. AIrbag byl opět bez basáka. Pedro vytáhl na pivo svého souseda, poměrně obstojného basáka - Iva. S Ivem se řádně zmazali a Pedro ho přesvědčil, aby se připojil (trvalo to tři večery a stálo to hodně peněz). Ivoš je klasický metrosexuál se zálibou v kvalitním oblečení, ženách a hudbě. Také má podivný sexappeal, který mu sice přináší tuny žen točících se kolem něj, ale zároveň má velmi podivnou smůlu - nikdy se mu nepodaří dotáhnout věci do konce. Po jedné akci v místím baru, kde se pokusil sbalit tři dívky najednou, je velmi šťastný, když do rozhovoru s ním nějakým způsobem zakomponujete číslo tři. Benji je v současné době jediný nekuřák. Airbag si dal pauzu, aby se sehrál s Ivem. To se podařilo v průběhu prosince, nicméně bylo potřeba vynechat některé koncerty. Benji si ostříhal vlasy nakrátko a Šimi se začal oblíkat jako člověk. Vackovi jeho přítelkyně zatrhla surfařské kraťasy. Pak přišlo zděšení. Opustil nás zakládající člen skupiny Benji. Bylo to z časových důvodů. Našel si ženu, staví s ní dům a zbytek času mu zabere plození syna a sázení stromu. Pedro v podzemní vietnamské hospodě nabídl tento džob excentrickému mladému lamači dívčích srdcí, jenž jako jediný dokázal utřít Šimiho (teda kromě Pedra, Vacka, Ivoše, Šimiho mámy, po které prý Šimi zdědil tvar pozadí, a asi dalších patnácti lidí, kteří Šimiho stírají v jednom kuse). Tento elegán se zálibou ve fotbale jménem Luky se ihned vrhl do dění a začal s námi trénovat.  Airbag se v rámci revitalizace skupiny rozhodl vypustit některé staré songy a věnovat se novým.  Možno ochutnat na koncertech! Šimi si našel přítelkyni. Jsou oba blonďatí a jejich dítě by bylo ryze Árijské!  Šimi se rozhodl, že své dítě pojmenuje Fritz. Ivoš, aby prolomil tu smůlu, co má vždy se třemi dívkami, rozhodl se odjet poznávat krásy noční Plzně. Po pěti hodinách nám volal z jakéhosi podivného klubu v Praze. Vacek se dostal do televize. Jeho fotka byla v rubrice známý recidivista opět udeřil. Taky si pořídil křečka jménem Bender. Pedro začal nosit bílou bundu. Dozvěděl se, že nevypadá stylově, ale jako buzerant. Změnil tedy svršek a začal nosit černou. Dozvěděl se, že nevypadá drsně, ale jako debil. Teď chodí nahý. Šimi ve správném kontextu použil slova reakční doba, brzdná dráha, konflikt, a následně řekl dva geniální dvojsmyslné vtipy a uargumentoval Pedra v debatě. Máme dojem, že se po večerech doučuje z dětské obrázkové encyklopedie. Luky popsal výkon jedné skupiny jako: "Bylo to skvělý, takový dost podělaný Harlej." Ten muž je kritický gurmán! V Airbagu teď všichni kouří. Asi už se jedná o módní záležitost.  Co bude dál?